Kořeny Kecaku: od transu k jevišti

Posvátný kořen

Anglická Wikipedie popisuje sanghyang jako tradiční posvátný balijský tanec, založený na víře, že neviditelná síla, hyang, vstupuje do těla performera v transu. Varianty jsou pozoruhodné. Při sanghyang dedari tančí v transu mladé dívky nesené na ramenou mužů; při sanghyang jaran jezdí chlapci na kokosových hračkových koních v ohni a kolem něj. Tyto tance patří k náboženským obřadům a nejsou tím, co si kupujete vstupenkou. Článek o kecaku nazývá sanghyang transovým vymítacím tancem a označuje jej za kořen této formy.

Co se změnilo ve 30. letech

Před 30. lety 20. století patřil zpěv transu — muži jej zpívali kolem performerů v transu. Pak se o něj začal zajímat Walter Spies, původem Němec, malíř a hudebník usazený na ostrově, a proměnil jej v divadelní hru Rámájany určenou zahraničním návštěvníkům. Jeho partnerem v tomto počínání byl tanečník Wayan Limbak, jehož zámořská turné s balijskými soubory rozšířila tento zvuk do světa. Wikipedie uvádí tento příběh jako příklad vnější moci, která proměnila praxi zakotvenou v kultuře v umění pro předvádění.

Druhá strana příběhu

Ne každý přiznává zásluhu Spiesovi. I Wayan Dibia, který tuto formu provozuje, choreografuje a píše o ní, říká, že změna probíhala již před Spiesovým příchodem. Podle jeho výkladu Limbak používal pohyby z barisu v partu vůdce sboru již ve 20. letech. Spies to obdivoval a navrhl Rámájanu jako téma, přičemž hlasy nahradily obvyklý gamelan. To je spravedlivější pohled: společně vytvořené dílo, na němž mají balijské ruce podíl po celou dobu.

Co zpěváci dělají

Wikipedie vyobrazuje soustředné kruhy mužů kolem lampy na kokosový olej, kteří se pohybují vlevo a vpravo a zpívají chak ke-chak v pomalém rytmu, jenž se postupně zrychluje, jak se ruce zvedají a chvějí. Nejsou zde žádné nástroje. Uvnitř tohoto sboru jeden hlas pulzuje po-po-po a drží tempo, starší muž volá, kdy zastavit a začít, zpěvák nechává nad tím vším plout jednu linku a dalang přednáší v balijštině a sanskrtu. Sledujte tyto role; jakmile je uslyšíte, zvuková stěna se promění v ansámbl.

Příběh, který se vypráví

Tradice připisuje Rámájanu, hinduistický epos převyprávěný v mnoha verzích po celé jižní a jihovýchodní Asii, Valmíkimu. Kecakové vyprávění obvykle začíná Rámou a Sítou ve vyhnanství v lese. Objeví se zlatý jelen, Rávana unese Sítu, sup Džatáju s ním bojuje, Hanumán se ji vydá hledat a vše končí bitvou mezi Rámou a Rávanou. Sbor zpěváků se také zapojuje do děje jako Rámovy Vanary a Rávanovi démoni. Inscenace může cokoli z toho vynechat nebo přeskupit, takže nečekejte každou epizodu.

Kdo tančí

O pódium se dělí dvě skupiny. Zpěváci jsou muži, obvykle vesničané z okolí, kteří mají před vystoupením ještě jinou práci, uvádí Wikipedia. Hlavní tanečníci ztvárňují pojmenované role: Sítu, Rámu, Lakšmanu, Rávanu, Hanumána, Džatáju. Jemné, plynulé role, jako jsou Ráma, Síta a zlatý jelen, někdy tančí ženy a muži hrají svalnaté postavy. Sbor zůstal mužský po desetiletí, dokud v roce 2006 nevznikla ženská skupina. Místní praxe se liší, berte to tedy jako obecný vzorec.

Jak číst oheň

Oheň má za sebou příběh. V běžném podání je Hanumán zajat na Lance a Rávana nechá zapálit jeho ocas, takže se osvobodí a zapálí město ze střech. Wikipedia uvádí, že ten okamžik mohou doprovázet transovní rituály, kdy tanečníka před následným prokopáváním ohně požehná kněz. Zda konkrétní představení pojímá tento moment jako rituál, nebo jako divadlo, to publikum nemůže ověřit. Posaďte se, respektujte okamžik a když létají uhlíky, držte se stranou.

Co to znamená pro váš večer

Mění to, na co byste se měli dívat. Nejste vetřelci na obřadu a nedíváte se ani na něco, co vzniklo loni. Sledujete formu s posvátnými kořeny a téměř stoletou scénickou historií. Tleskejte, když tleskají ostatní, nechte blesk vypnutý, protože není povolen, a chovejte se s úctou k nedalekému chrámu. Náš první průvodce se obrací k praktické stránce: co vstupenka zahrnuje a co dělat, když prší.

Přečtěte si dále: Tanah Lot kecak: stojí to za to?